Srovnání ocelí

RWL 34, Elmax a M390

Chemické složení

• RWL34 – Prášková martenzitická nerezová ocel (Damasteel, Švédsko) založená na složení ATS-34/154CM. Obsahuje přibližně 1,05 % C, 14 % Cr, 4 % Mo, 0,2 % V (dále ~0,5 % Mn a 0,5 % Si). Nízký podíl vanadu a jemnozrnná mikrostruktura zajišťují menší množství tvrdých karbidů.

• Elmax – Prášková nerezová ocel (Uddeholm, Švédsko) moderní 3. generace. Složení cca 1,7 % C, 18 % Cr, 1 % Mo, 3 % V (dále ~0,3 % Mn, 0,8 % Si). Vysoký obsah chrómu ji řadí mezi „super nerezovky“ a významný podíl vanadu vytváří velký objem tvrdých karbidů.

• Böhler M390 – Prášková nerezová ocel (Böhler, Rakousko) 3. generace Microclean®. Chemicky 1,9 % C, 20 % Cr, 1 % Mo, 4 % V, 0,6 % W (dále ~0,3 % Mn, 0,7 % Si). Extrémně vysoký obsah chrómu a vanadu dává nejvyšší podíl karbidů a tím i špičkovou odolnost proti opotřebení.

Vlastnosti (tvrdost, houževnatost, opotřebení, koroze, broušení)

Tvrdost: Všechny tři oceli dosahují vysoké tvrdosti po zakalení. RWL34 lze kalit až k ~63–64 HRC, typicky se v praxi kalí kolem 60–62 HRC pro nože (vyšší pro menší čepele, nižší pro větší kvůli houževnatosti). Elmax se obvykle zakaluje na 58–61 HRC – kolem 60 HRC je považováno za optimální kompromis. M390 může v extrému dosáhnout až ~65 HRC, ale optimální pracovní tvrdost je cca 61–63 HRC. V tomto rozmezí M390 naplno rozvíjí své vlastnosti (vynikající pevnost a retenci ostří při stále zvládnutelné tvrdosti pro broušení). Ocel M390 je však náročná na přesné tepelné zpracování (vakuum/inertní plyn, kryogenní chlazení atd.), jinak nedosáhne požadovaných parametrů.

Houževnatost (odolnost proti lomu/vylomení): RWL34 vyniká houževnatostí mezi nerezovými ocelemi – díky velmi jemné disperzi karbidů dosahuje až dvojnásobné lomové houževnatosti oproti běžným martenzitickým ocelím. To znamená výbornou odolnost proti praskání a vylamování ostří. Elmax má na poměry “superocelí” také výbornou houževnatost – prášková technologie a rozložení karbidů mu umožňují kombinovat tvrdost s odolností proti nárazu. Uživatelé v praxi pozorují, že Elmax snese větší zátěž bez vylomení ostří než M390. M390 má solidní houževnatost pro nerezovou ocel s vysokým obsahem karbidů, avšak ze srovnávané trojice je nejkřehčí. Při špičkovém tepelním zpracování si vede dobře, ale obecně je o něco náchylnější k odštěpování ostří než Elmax. Například řada uživatelů hlásí drobné výlomky u M390 při tvrdší práci, zatímco Elmax podobné zacházení vydržel. Zpracování a geometrie hrají velkou roli – správný výbrus a kalení mohou rozdíly zmenšit.

Odolnost proti opotřebení (držení ostří): Zde vede M390, která díky vysokému obsahu uhlíku, vanadu a přísadě wolframu tvoří velké množství extrémně tvrdých karbidů. Má tak nejdelší výdrž ostří – při adekvátním zakalení udrží perfektní ostrost velmi dlouho. Elmax zaujímá druhé místo – držení ostří je vynikající, jen mírně nižší než u M390. Cenou za to je ale o něco snadnější brousitelnost a vyšší houževnatost oproti M390. V praxi Elmax udrží funkční ostří velice dlouho a překonává většinu běžných ocelí, byť M390 při čistě řezacích úkonech nakonec vede. RWL34 má nejmenší karbidovou frakci z trojice (nejméně vanadu), takže teoreticky nabízí nejnižší otěruvzdornost. Stále však jde o prémiovou ocel – držení ostří je velmi dobré, řádově na úrovni 154CM/CPM154. V některých testech dokonce RWL34 překvapila: při optimálním zakalení (vyšší tvrdost) dokázala v řezivosti držet krok s M390 o nižší tvrdosti a vydržela v řezu déle, než by se čekalo. Obecně ale platí, že RWL34 se otupí dříve než Elmax a M390 při stejném zacházení.

Korozní odolnost: Díky vysokému chromu jsou všechny tři oceli nerezové. M390 s ~20 % Cr je v tomto ohledu špičkou – ocel byla vyvíjena i pro odolnost vůči korozi, výrobce ji prezentuje jako prakticky bezúdržbovou ve smyslu rezivění. I v prostředí potravin, vlhka či potu má M390 minimální sklon ke korozi (dosahuje jedné z nejvyšších korozních odolností mezi vysokouhlíkovými oceli). Elmax s ~18 % Cr je rovněž vysoce korozivzdorný, vhodný i do náročných podmínek – na povrchu se tvoří pasivní vrstva chránící před korozí. Je však zaznamenáno, že v silně kyselém prostředí (např. ovocné šťávy, krev apod.) může Elmax nepatrně trpět – někteří nožíři pozorovali drobné skvrny či patinu, pokud čepel z Elmaxu delší dobu reagovala s kyselinami. Stále jde o nerezovku, jen je třeba nůž po kontaktu s agresivními látkami omýt a osušit. RWL34 obsahuje ~14 % Cr, tedy méně než Elmax/M390 – stále spadá mezi nerezové oceli, avšak rezivzdornost je nejnižší z trojice. Při běžném používání (kuchyně, venku) je dostatečně odolná, musíte však dbát na údržbu (neskladovat mokré, vyhnout se dlouhodobému kontaktu se slanými či kyselými látkami). Molybden v RWL34 sice korozní odolnost zlepšuje a díky čisté struktuře je lepší než u konvenčních ocelí, přesto vysokovanadové Elmax a M390 v tomto směru RWL překonávají.

Snadnost broušení: Z hlediska ostření a opracování je RWL34 nejpřívětivější. Díky nižšímu množství tvrdých karbidů se velmi dobře brousí a leští, a to i ručně. Nože z RWL34 lze relativně snadno naostřit i v terénu, pokud máte kvalitní kámen – ostří je jemné a bez výrazných „karbidových zubů“. Elmax představuje střed: obsahuje vanadové karbidy, takže oproti RWL klade větší odpor při broušení. Není to však extrém – v kontextu “superocelí” je Elmax považován za poměrně vstřícný k broušení. Řada nožířů jej označuje za nejjednodušší na údržbu z vysokovýkonnostních ocelí, protože kombinuje výdrž ostří s ještě zvládnutelným broušením. Oproti M390 má Elmax výhodu, že broušení je jen středně obtížné – ostří se dá obnovit s menší námahou. M390 je z trojice nejobtížnější brousit. Velmi vysoká tvrdost karbidů (vanad + wolfram) znamená, že běžné brusivo se rychle tupí. Ostření M390 vyžaduje kvalitní diamantové nebo keramické brousky a trpělivost. V tabulkách je hodnocena jako “obtížné ostření”. Někteří uživatelé potvrzují, že naostřit M390 ručně dá značnou práci. Na druhou stranu díky práškové metalurgii nemá M390 hrubé karbidové shluky – při použití správných nástrojů lze dosáhnout velmi ostrého a hladkého ostří. Výrobce dokonce uvádí, že M390 při 62 HRC lze nabrousit překvapivě dobře, nemá-li ocel vady v tepelné úpravě. Celkově však pro běžného uživatele platí: RWL34 se brousí nejsnadněji, Elmax středně a M390 nejobtížněji.

(Pozn.: Praktické vlastnosti nože vždy ovlivní i kvalita tepelného zpracování a geometrie ostří. U špatně zakalené M390 budou všechny parametry horší než u perfektně zakalené RWL34. Níže uváděná doporučení předpokládají optimální zpracování materiálu.)

Vhodnost pro různé typy nožů (EDC, lovecké, bushcraft, kuchyňské)

RWL34 (všestrannost): Díky vyváženým vlastnostem je RWL34 vhodná pro všestranné použití. Najdeme ji u EDC zavíracích nožů, u loveckých pevných čepelí i u kuchyňských nožů. Oceňují ji výrobci custom nožů – RWL34 se totiž snadno opracovává, leští do zrcadla a dává velmi ostré ostří, což je ideální pro řezné úlohy v EDC a kuchyni. Tvrdost lze přizpůsobit: pro kapesní a kuchyňské nože se často kalí ~60–61 HRC pro dlouhé držení ostrosti, zatímco u velkých loveckých/bushcraft čepelí ji lze kalit i o něco měkčí (58–59 HRC) pro zvýšení houževnatosti. RWL34 je skvělá volba na nože pro každodenní nošení a práci, kde uživatel ocení snadné broušení v terénu a spolehlivou odolnost. Např. nůž Manly Crafter z RWL34 je propagován jako univerzální pevný nůž pro každodenní použití, lov i rybaření. RWL34 zároveň vyhovuje i kuchyňským nožům – díky nerezovosti a jemnému ostří (mnozí výrobci nabízejí kuchyňské čepele z RWL34, je ale nutné je nemechat v mokru, aby nezezlátnuly).

Elmax (outdoor a všestranná práce): Elmax si získal pověst „nejlepší univerzální nožířské oceli“ pro náročné použití. Je vyhledáván pro pevné nože – zejména bushcraftové a lovecké. Díky kombinaci vysoké tvrdosti a houževnatosti vydrží ostří i při hrubším zacházení (batonování, páčení) lépe než většina jiných nerezových ocelí. Uživatelé i výrobci často doporučují Elmax pro nože na těžkou práci v terénu: „Když potřebuješ nůž opravdu používat a namáhat, ELMAX si povede o něco lépe než M390“. Proto je oblíben v nožích survival a taktických. Zároveň má Elmax vysokou korozní odolnost, takže se hodí i pro lovecké nože na zpracování zvěřiny (kde kontakt s krví a vlhkostí prověří nerezovost). Praktici hlásí, že Elmax exceluje u nožů pro zpracování masa a potravin – např. výrobce uvádí, že je „obzvláště vhodný pro vykosťovací a filetovací nože“ díky odolnosti proti vylomení i u tenkého ostří. To dokazuje jeho uplatnění i v kuchyni (náročnější uživatelé či profi kuchaři ocení dlouhou výdrž ostrosti při krájení). Elmax tedy pokrývá široké spektrum: od taktických a outdoor nožů po kuchyňské – všude tam, kde je žádaná kombinace odolnosti a dlouhé trvanlivosti ostří. Nevýhodou může být pouze mírně obtížnější broušení v poli oproti jednodušším ocelím a vyšší cena polotovaru.

M390 (prémiové a speciální použití): M390 je často označována za „super ocel“ luxusního segmentu. Nože z M390 bývají dražší a míří na zákazníky, kteří požadují maximální výdrž ostří a nevadí jim složitější údržba. Tato ocel exceluje v EDC zavíracích nožích – zvláště u menších čepelí, které slouží primárně k řezání (M390 tam nabízí nebývale dlouhou ostrost bez nutnosti častého broušení). Pro outdoor a lovecké nože lze M390 také použít, avšak typicky spíše v situacích, kde se neočekává extrémní páčení či sekání. Pro tvrdé bushcraftové nasazení mnoho nožířů raději sáhne po houževnatějším Elmaxu či uhlíkovce; nicméně výrobce Kizlyar Supreme uvádí, že M390 je vhodná pro všechny typy nožů od malých EDC až po velké kuchyňské – limitující je spíše její cena a náročné kalení než nějaké výrazné slabiny ve výkonu. Ve fixních nožích na přežití se M390 objevuje méně často, ale existují (je potřeba kvalitní zpracování, aby nedošlo k výlomům při nárazu). Naopak v kuchyňských nožích vyšší třídy je M390 stále populárnější – profesionální kuchaři ocení, že dobře zakalená M390 vydrží extrémně dlouho ostrá i při intenzivním používání. Mnozí výrobci (např. v Japonsku) zařadili M390 do špičkových kuchyňských řad právě pro kombinaci odolnosti proti korozi a držení ostří. Obecně, pokud je prioritou maximální řezivost a odolnost ostří, volí se M390, zatímco pro hrubší práci a snadnější údržbu spíše Elmax či RWL34.

(Shrnutí použití: Všechny tři oceli jsou vysoce kvalitní a překryv použití je velký. RWL34 a Elmax jsou oblíbené mezi nožíři pro univerzální nože, Elmax a M390 dominují v “high-end” segmentu díky výkonu. M390 kraluje v držení ostří (skvělé pro EDC a kuchyň), Elmax v odolnosti pro outdoor, RWL34 v celkové vyváženosti a snadné údržbě.)

Doporučené typy výbrusu pro každou ocel

RWL34 – tenké a univerzální výbrusy: RWL34 díky své houževnatosti a jemné struktuře snese tenčí geometrii ostří. Doporučují se ploché výbrusy (full flat) či duté výbrusy (hollow) u čepelí zaměřených na řezivost. RWL34 umí držet velmi ostrou hranu i při tenkém profilu bez toho, aby se ostří snadno vyložilo – např. lovecký/outdoor nůž Manly Crafter z RWL34 používá plochý výbrus pro kombinaci přesnosti a odolnosti. Pro kuchyňské nože z RWL34 se volí vysoký plochý výbrus, aby čepel dobře krájela. Dutý výbrus se u RWL34 objevuje na elegantních zavíracích nožích a břitvách, kde vynikne schopnost nabrousit ostří do extrémní ostrosti. Celkově RWL34 nevyžaduje zesílený výbrus kvůli křehkosti – lze ji brousit relativně ostře. Pouze u velkých mačet či sekáčků (což se z RWL běžně nedělá) by se zvažoval robustnější výbrus.

Elmax – od tenkého po konvexní podle účelu: Elmax je velmi univerzální co do geometrií. Pro nože na jemné práce (např. filetovací, kuchyňské) lze zvolit tenký plochý výbrus, protože Elmax vydrží i vysoce vytažené ostří bez prasknutí. Zároveň u outdoorových nožů se často používá konvexní výbrus: vypouklé ostří dává extra sílu a Elmax jej díky houževnatosti výborně využije. Např. robustní survival nůž TRC Apocalypse z Elmaxu je vyráběn ve speciální edici s konvexním výbrusem, který výrazně zvyšuje pevnost ostří pro sekání a štípání. Konvex však broušení prodražuje, takže běžná produkční verze může mít plochý nebo kombinovaný výbrus. Saber (nízký plochý) výbrus se u Elmaxu objevuje na taktických a vojenských čepelích, kde je požadována odolná hrana – někteří uživatelé ale preferují přebroušení na konvex, protože to zlepší průchod materiálem a sníží tendenci ostří se vyslupovat. Skandinávský (Scandi) výbrus na Elmaxu je méně častý (čistý Scandi s nulovou fazetkou by mohl mít při tvrdosti 60 HRC trochu křehkou špičku), ale u silnějších čepelí s mikro-fazetou je i to možné. Celkově: pro Elmax na bushcraft/hunting se doporučuje spíše vyšší robustnost výbrusu (konvex či vysoký plochý s microbevelem), zatímco pro kuchyň/EDC klidně plochý či dutý kvůli řezivosti – Elmax to vše zvládá.

M390 – preferováno robustnější ostří: U M390 je kvůli vyšší křehkosti rozumné volit obezřetně tenké ostří. Nejčastěji se setkáme s vysokým plochým výbrusem u zavíracích nožů – ten poskytuje vynikající řezivost a M390 v této roli exceluje (dlouho ostré). Ovšem úhel fasety bývá o něco větší, aby špička ostří nebyla tak jemná – tím se předchází mikroštípání. Duté výbrusy na M390 jsou spíše výjimkou, používají se u menších čepelí pro maximální ostrost (M390 se dá vyleštit do břitvy), ale u velkých čepelí by tenké duté ostří riskovalo vylomení karbidů. Pro pevné nože z M390 (pokud nejde o vyloženě řezbářský nůž) se doporučuje ponechat více „masa“ za ostřím. Např. Bark River u některých modelů z M390 použila konvexní ostří podobně jako u Elmaxu, aby zvýšila životnost hrany – ačkoliv to není běžné, protože M390 se častěji vyskytuje u menších nožů. Scandi výbrus s M390 se prakticky nepoužívá; pokud ano, tak vždy s robustní fazetkou. Stručně: M390 funguje výborně s plochým výbrusem pro účely EDC a kuchyň (kde dominuje řezivost), ale při očekávaném hrubším zacházení je lepší volit konvex nebo vysoký plochý s větším úhlem. Tím M390 získá dostatečnou oporu, aby její extrémně tvrdé ostří nevyštíplo. Důkazem je, že výrobci uvádějí M390 jako vhodnou i pro větší nože, ovšem s poznámkou, že (cit.) „jediným omezením může být vysoká cena a složitost tepelného zpracování“, nikoliv konkrétní tvar ostří – při správné konstrukci zvládne M390 i náročné použití.

(Pozn.: Každý ze srovnávaných materiálů lze úspěšně nabrousit různými způsoby. Obecně však RWL34 odpustí nejvíce (snese tenké ostří), u Elmaxu lze kombinovat extrémní řezivost i robustnost podle potřeby a M390 je vhodné zbytečně „neztenčovat“, pokud má nůž čelit nárazům.)

Srovnávací tabulka – shrnutí použití a výbrusu